Návod: Jak pěstovat bylinky

Nádherná vůně rozkvetlých rostlin, všude bručí včely a létají motýli. Zákoutí plné bylinek, vy upíjíte Mojito připravené z čerstvě nasbíraných lístků máty. Ke svačině si připravíte salát Caprese, vlastní rajčata posypaná nasekanou bazalkou z vlastní bylinkové zahrádky. Zatím to zní jako sen. Ovšem vyplnit si tuto krásnou představu a proměnit ji ve skutečnost není vůbec těžké. Aktualizoval jsem několik svých článků o bylinkách a spojil je do tohoto návodu: Jak pěstovat bylinky.

Bylinky samozřejmě nejsou jen máta a bazalka. V článku se na začátku podíváme na založení bylinkové zahrádky, následně projdeme možnosti, které bylinky pěstovat a ukončíme to sběrem a sušením bylinek.

Fenomén bylinkových zahrad známe již několik tisíc let. Bylinky jako léky, vůně či afrodiziaka se používaly odpradávna. Není tak divu, že je začaly využívat i na královských dvorech a v klášterních zahradách. Když pak skloubíme onu upravenost královských bylinkových zahrad s historickou tradicí běžného domácího využití, dostaneme nejrůznější druhy bylinkových zahrad, které můžeme vidět třeba na babiččině dvorku.

Jak vytvořit bylinkovou zahradu

Umístění bylinkových zahrad je jedním z nejdůležitějších prvků

Kromě mnohostranného využití v lékařství můžeme byliny používat i jako přísady do nejrůznějších pokrmů či pro osvěžení vzduchu. A právě vůně, kterou vydávají některé druhy bylinek, například levandule, umocní pocit odpočinku na vaší bylinkové zahradě. Není tak divu, že tyto větší či menší kousky pozemku se mimo jiné stávají klidovou a odpočinkovou zónou, místem pro altán, posezení a relaxování.

Jak si takovou bylinkovou zahradu vytvořit? Drtivá většina běžně používaných bylinek není náročná na živiny. Na vhodnou půdu a její přípravu bychom ovšem zapomínat neměli. Podle druhu půdy přidáváme písek či drenáž, můžeme doplnit i skromnou dávkou kompostu. Velice vhodné je pak dodání dřevěného popela, který se stává zdrojem vápníku.

Bylinkové spirály

Samotné umístění je nesmírně důležité. Existují totiž byliny, které potřebují dostatek slunečního svitu, aby plně rozvinuly své schopnosti a léčivé i aromatické účinky. Avšak nalezneme i bylinky, které naopak vyžadují polostín. Možná i proto nacházíme hned několik variant, jak svou bylinkovou zahrádku uspořádat. Kvůli poloze slunce, propustnosti půdy a náročnosti vláhy se dnes stále častěji využívá principu tzv. bylinkových spirál. Díky tomu, že rostliny jsou vysazeny v několika výškových úrovních, splňují různé nároky na osvit i vlhkost.

A jak na to? Jak vytvořit bylinkovou spirálu? Zase tak složité to není.

Pro umístění nejsou žádné povinné parametry, pouze dvě základní doporučení. Bylinkovou spirálu je nejlépe umístit na slunné místo a co nejblíže kuchyni, aby se při vaření nemusela obíhat celá zahrada. Orientaci celé bylinkové je vhodné nasměrovat tak, aby byla vrcholová část spirály natočena směrem na jih.

Bylinková spirála je v podstatě suchá zídka, zakroucená do tvaru spirály tvořící jakýsi kopec. Tato spirála je vyplněna zeminou s různými poměry jílu, humusu a písku.

Princip bylinkové spirály je v souhře různých prvků, které na malé ploše vytvoří místa s vhodnými podmínkami pro jednotlivé druhy bylinek, abychom tyto podmínky vytvořili, je doporučen rozměr s průměrem celé spirály alespoň dva metry a výškou okolo jednoho metru. Na dolním konci spirály se také, velmi často, dělá malé jezírko. A proč to vše?

Vhodné umístění bylinek do spirály s přihlédnutím na orientaci na světové strany optimalizuje sluneční osvit pro jednotlivé druhy.

Kameny či jiný materiál použitý na stavbu spirály kumulují do sebe teplo, zemina s různou mírou propustnosti a vodní plocha zase ovlivňují vodní režim v bylinkové spirále.

Kombinace těchto prvků vytváří na bylinkové spirále místa s mírně odlišnými podmínkami tzv. mikroklimatem. Díky tomu můžeme na malé ploše blízko sebe pěstovat vlhkomilné a suchomilné rostliny. Pokud máte i jezírko, tak díky tomu máte v nejnižším místě u tůňky půdu nejvlhčí, směrem vzhůru vlhkost ubývá a na nejvyšším místě bylinkové spirály najdou ideální podmínky suchomilné bylinky.

Berte toto vše v úvahu při rozmísťování bylinek po spirále.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Mihályi Alexandra (@p_szancsi)

Bylinky jako součást okrasné zahrady

Bylinky můžete sázet i mimo samotnou bylinkovou zahradu. Velikou oblibu zaznamenáváme u vysazování zeleniny a okrasných rostlin. Byliny tak díky svým blahodárným účinkům pomohou ostatním rostlinám od škůdců a navíc vytvoří neopakovatelnou vůni či chuťový vjem.

Pokud chcete nasát atmosféru bylinkové zahrady a svou vlastní ještě nemáte vybudovanou, můžeme vám doporučit návštěvu překrásné bylinkové zahrady rozprostírající se v Lednicko-valtickém areálu, který je zapsán v seznamu UNESCO. Ve společnosti tří set druhů bylin z nejrůznějších koutů světa a v areálu o ploše tří tisíc metrů čtverečních naleznete nejenom překrásné vůně, ale třeba i inspiraci pro svou vlastní bylinkovou zahrádku.

Pěstování bylinek doma

Nemáte zahradu? Chcete mít bylinky hned po ruce?

Vyzkoušejte pěstování v samozavlažovacím truhlíku nebo květináči.

Díky samozavlažovacímu systému vám bylinky krásně porostou a vy nemusíte každý den myslet na zalévání. Rostliny si vezmou tolik vody, kolik zrovna potřebují. Samozavlažovací květináče jsou nejen plně funkční, ale díky svému modernímu designu se hodí do každé kuchyně a bytu.

Samozavlažovací květináče jsou vlastně dvě vzájemně propojené nádoby. Obsahují speciální knoty, díky kterým se voda ze spodní nádoby dostane nahoru do nádoby s rostlinou. Jejich kořeny nestojí ve vodě a neuhnívají, naopak jsou pěkně provzdušněné. Navíc si květina bere vodu stejně jako v přírodě, tedy od spodu, od kořenů.

Hlavní výhodou je, že místo abyste zalévali květiny každý den, obvykle stačí, když si vzpomenete třikrát měsíčně. Čerstvě vysázené rostliny zaléváme shora jen prvních pár týdnů, než prokoření. Potom už jen stačí doplňovat vodu jen do zásobníku.

Samozavlažovací truhlík Plastia Doppio a konvička MAX

Jaké bylinky lze běžně pěstovat na zahradě

V posledních letech neustále narůstá počet zájemců o syrovou stravu a také o pěstování bylinek, které nám umožňují žít zdravěji, omezit solení a nahradit tak některé druhy koření nebo nezdravých dochucovadel. Podívejme se tedy na to, které bylinky můžeme bez velkých obtíží běžně pěstovat na zahradě, aniž by to vyžadovalo zvlášť velkou námahu anebo mnoho času.

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)

Šalvěj lékařská roste jako polokeř dobře snášející suchá místa. Nemáte-li na ni dostatek místa na záhoně, dá se vysadit do svahu, kde nebude zabírat místo. U šalvěje sbíráme listy k sušení a ty pak používáme k různým účelům. Doporučuje se například ve formě čaje, jako bylina pro osoby trpící nadměrným pocením.

Majoránka zahradní (Origanum majorana)

Majoránku vyséváme v březnu, nejpozději do konce dubna. Počítáme však s tím, že nové sazeničky nesnáší suchý vzduch a je třeba je často zalévat. Dospělým rostlinkám již sucho tolik nevadí. Ne všechna semínka vzejdou, a tak na celoroční zásoby majoránky bude potřeba vysít i několik výsevních sáčků.

Estragon (Artemisia dracunculus)

Koncem dubna začínáme s předpěstováním estragonu na okně. V květnu je přesadíme ven na chráněné stanoviště na slunci nebo v polostínu. Pelyněk estragon má dvě formy – ruskou a francouzskou. Francouzská forma není zcela mrazuvzdorná. Je třeba ji přezimovat jako hrnkovou rostlinu.

Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum)

Divizna se bohatě množí samovýsevem. To je důvod, proč je třeba v malých zahradách pěstovat divizny s rozmyslem. Maximálně jim vyhovuje suchá půda a osluněné stanoviště. Kvetou od června do srpna, což je správný čas na sběr květů, které se suší a nejčastěji využívají na čaj proti nemocem dýchacího ústrojí.

Rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis)

V našich zeměpisných podmínkách je možné pěstovat rozmarýnu jako přenosnou rostlinu. Ideální termín pro seříznutí vzrostlé rozmarýny je duben, stejně tak pro její nové výsevy. Bez rozdílu, zda rozmarýnu pěstujeme volně nebo v záhoně, vždy je nejvhodnější vysadit ji do takových podmínek, které se maximálně blíží jejímu přírodnímu stanovišti. Za všech okolností je důležité vytvořit jí dobrou drenážní vrstvu například ze štěrku nebo z keramzitu. Tím se omezí nebezpečí zamokření, které nejčastěji způsobuje úhyn těchto rostlin. Ideální zemina pro výsadbu rozmarýny je zásaditá, hlinito-písčitá a dobře propustná. Rozmarýna se dá pěstovat velmi úspěšně ve stromkové formě na jeden výhon. Ten později, jakmile doroste požadované výšky, zaštípneme a zapěstujeme jako korunku.

Rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis)

Bazalka

Bazalku vyséváme pro letní sklizeň v období od března do dubna. Vyklíčí velmi brzy, již po týdnu. K nejcennějším částem rostliny patří mladé listy. Jakmile bazalka začne nasazovat na květy, je potřeba květy začít vyštipovat. Vyštipováním květů výrazně podpoříme větvení rostlinky a také její vegetativní růst. Dřevnatění spodních částí bazalky začínající obvykle již koncem léta je jasnou známkou toho, že se bazalka v bezmrazých oblastech chová jako krátkodobá trvalka. Prodloužit dobu sklizně bazalky, můžeme tak, že na podzim přeneseme rostliny i s truhlíkem nebo květináčem na světlou chodbu. Ale ani tak nemůžeme počítat s tím, že bazalka vydrží až do příštího jara.

Jediným druhem vytrvalé bazalky, je odrůda African Blue. Jedná se o mezidruhový hybrid. Nevytváří semena a množí se jen řízkováním. Keříky této odrůdy nafialovělé barvy rostou poměrně bujně. Ale opět se nejedná o druh, který by byl schopen v našich podmínkách v exteriéru přezimovat. Můžeme ji však umístit do chráněných prostor v interiéru a zde ji nechat přezimovat.

Tymián obecný (Thymus vulgaris)

Tymián se docela obtížně pěstuje ze semen. Jsou totiž tak drobná, že se s nimi špatně manipuluje. Nejlepší je koupit si již vzrostlou sazenici a tu pak v dubnu nebo květnu vysadit na zahradu do záhonu. Vyžaduje chráněné slunné místo. Na zimu jej zakryjte nastýlkou z chvojí. Starší rostlinu můžete množit dělením trsů.

Máta peprná (Mentha peperita)

Máta je nezmar, tedy pokud ji vysadíte do zahrady, může se z ní stát dokonce plevel. Rozrůstá se velmi rychle podzemními oddenky. Jedná se o vytrvalou rostlinu množící se vegetativně. Využívá se jako podpůrná léčba při žlučníkových onemocněních.

Meduňka lékařská (Melissa officinalis)

Od dubna do května vyséváme meduňku na venkovní plochy, doma za okno klidně už v březnu. Na záhonu se vysemeňuje a není třeba ji vysazovat příští rok znovu. Množit ji můžeme také dělením trsů. Sbírá se k sušení na čaj a za čerstva se využívá do letních chlazených nápojů.

Libeček lékařský (Levisticum officinale)

Snese polostín, je mrazuvzdorný a začíná rašit brzy na jaře. Často již v březnu můžete z libečku sbírat první listy a využívat je do pokrmů. S libečkem jako s dochucovadlem se to nesmí přehnat, jedná se o velmi aromatickou bylinu výrazné chuti.

Kopr vonný (Anethum graveolens)

Jednoletka dorůstající výšky okolo 1 metru. Výsev je nejvhodnější na osluněný záhon, a to až od května. Půdu udržujeme vlhkou, ale ne přemokřenou, na živiny v půdě je naprosto nenáročný. Sklizeň může probíhat průběžně od června do září.

Meduňka lékařská (Melissa officinalis)

Kerblík setý (Anthriscus cerefolium)

Jedná se o jednoletou bylinu vonící podobně jako anýz. Dává přednost vlhčím stanovištím a stínu nebo polostínu. V kuchyni se používá stejně jako petrželka – do pomazánek, polévek salátů nebo na vaječné pokrmy. Vysemeňuje se, tudíž je snadné jej pěstovat.

Estragon (Artemisia dracunculus)

Koncem dubna předpěstujte estragon na okně, v květnu přesaďte ven na chráněné stanoviště na slunci nebo v polostínu. Pelyněk estragon má dvě formy – ruskou a francouzskou. Francouzská forma není zcela mrazuvzdorná. Je třeba ji přezimovat jako hrnkovou rostlinu.

Dobromysl obecná (Origanum vulgare)

Výsev oregana je ideální do pařeniště, vzrostlé sazeničky pak přepícháme na záhony až v druhé polovině května. Jedná se o víceletou rostlinu velmi podobnou majoránce. Je velice odolná a k růstu nepotřebuje mnoho živin. Slunné místo na skalce je pro ni to pravé.

Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla)

Jemně vonící letnička dorůstající výšky asi půl metru je nejběžnějším léčebným prostředkem na zkažený žaludek. Používá se také jako léčebný prostředek ke snížení horečky anebo jako analgetikum. Když pěstovat heřmánek, tak ve velkém. Miluje slunná stanoviště a nezaplevelené záhony. Na vhodném stanovišti dokáže často přezimovat, a to až 3 roky.

Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum)

Máme-li na zahradě starší trsy pažitky, v březnu je rozdělujeme. Začínáme-li pažitku pěstovat, vysejeme si ji přímo do půdy, třeba již v dubnu, klidně ale i později. Potřebuje vlhkou půdu dostatečně zásobenou živinami. Květy včas odstraňujeme, sklízet můžeme průběžně po celý rok. V zimě se dá pohodlně pěstovat v květináči na okenním parapetu.

Saturejka horská (Satureja montana)

Koncem dubna si předpěstujte rostliny doma na okenním parapetu. Ven je však vysaďte až po Zmrzlých mužích. Zvolte slunné a suché stanoviště. Nehnojte ji. V čerstvém i sušeném stavu je ideální pro dochucování luštěninových pokrmů a také pokrmů masitých.

Koriandr setý (Coriandrum sativum)

Vyséváme jej v průběhu měsíce dubna. Na pěstování je nenáročný. Vyžaduje pouze pravidelnou zálivku. Nesmí ale stát ve vodě. Je považován za afrodiziakum. V kuchyni slouží k dochucení jehněčího masa a při žvýkání čerstvých listu příjemně osvěžuje dech.

Máta peprná (Mentha peperita)

Čas sklizně a sušení bylinek

Bylinky se těší velké oblibě, neboť slouží jako koření i lék a navíc, pokud je sesadíme k sobě a pěstujeme v hezkých nádobách, potěší nás i krásným vzhledem. Abychom si jejich léčebné účinky a skvělou chuť mohli dopřát i v zimních měsících, musíme se pustit také do jejich odpovídajícího skladování.

Kdy je správný čas na sběr

Na střih bylin používejte vždy čisté nástroje, abyste z některé nemocné bylinky nepřenesli na zdravou bylinku škůdce nebo chorobu. Doporučuje se nasbírat si příslušnou bylinku hned ráno, dokud ještě rostlinka není pod přímým sluncem. V takovou chvíli je v bylinkách nejvyšší obsah vonných silic. Použijte ostré a čisté nůžky. Bazalka by se ale měla uštipovat ručně. Květy je nejvhodnější sbírat v době, kdy začínají vykvétat. Příliš rozvité už z rostlin obvykle opadávají. Sbíráte-li z léčivek kořeny, ideální dobu jejich sběru představuje podzim. Plody sbírejte v době jejich zralosti. Dostatečně vyzrálá semena vhodná ke sběru se poznají jednoduše – podle hnědé nebo černé barvy. V době sběru nesmí být zelená.

Bylinky sbírané před začátkem kvetení

Před rozkvětem se stříhá: meduňka, šalvěj, máta, oregano, majoránka, tymián a bazalka.

Důležitý je i střih

Některé bylinky můžeme sbírat opravdu v průběhu celého léta. Vždy nejlepší jsou lístky mladé rostliny, která ještě nezačala kvést. Bylinky se doporučuje stříhat těsně nad zemí. Rostliny novu obrazí a vyženou nové výhony. U rostlinek s miniaturními stonky stříhejte listy i se stonky, lístky z nich jen jemně oberete prsty.

Jak správně sušit

Listy sušíme na tenkém plátně upnutém v rámu. Rámy rozložíme ve vzdušné místnosti mimo přímé slunce a tak, aby kolem nich volně proudil vzduch. Do 2 týdnů obvykle bylinky změní barvu a při dotyku jsou lámavé. To znamená, že nastal čas k jejich uskladnění. Při promnutí mezi prsty budou šustit a drolit se. Levanduli svazujme do svazečků a necháme viset květy dolů.

Sušení se ale nevyplatí u všech druhů bylinek. Libeček, bazalka, kopr a některé další bylinky sušením ztrácí barvu i chuť. Takové byliny je lepší zmrazit. Jemně nařezané buďto kolébkou s dobře nabroušeným ostrým ostřím anebo nožem je uložíme do formiček na led. Takto vznikne rovnou ideální dávkování a není nutné rozmrazovat celé velké kusy, které ihned nespotřebujeme.

Kořeny sušíme také rozložené na ploše. Nejdřív je důkladně omyjeme, odrhneme kartáčkem a rozkrájíme na menší kusy, které se budou lépe sušit.

Bylinky můžeme rovněž konzervovat v octě anebo v kvalitním rostlinném oleji.

Recepty

V úvodu jsem zmínil mátu a bazalku ve spojením s Mojitem a salátem caprese. Na závěr se k nim vracím a přidávám recepty.

Salát Caprese

Suroviny:

• 400 g rajčat
• 200 g morzzarely
• panenský olivový olej
• balsamico ocet
• sůl
• pepř
• bazalka
• černé olivy ( zelené olivy, pesto )

cca pro dvě osoby

Množství a druh oliv, koření a zálivky volte podle svého uvážení a chuti.

1. Rajčata nakrájejte na kolečka, stejně jako Mozzarelu a střídavě je poskládejte na talíř.
2. Ozdobte lístky bazalky
3. Osolte a opepřete
4. Zalijete olivovým olejem a balsamicem
5. Nakonec přidejte olivy

Mojito

Připravte si a naplno si to užijte, včetně kvalitních surovin, pravé mojito chce své: aromatickou mátu, kvalitní rum, třtinový hnědý cukr a limetky. Nepoužívejte bílý cukr, s bílým nebude mít mojito chuť, jakou má mít.

• 1/2 svazku čerstvé máty
• 160 ml bílého rumu
• 4 limetky
• 4 lžičky hnědého třtinového cukru
• ledové kostky nebo ledová tříšť podle velikosti sklenice
• sodová voda

Čerstvou mátu opláchněte a lístečky otrhejte do připravené nádoby, nejlépe hmoždíře. Paličkou bylinku rozmělněte( pár snítek si nechte vcelku na závěrečné ozdobení).

Limetky důkladně omyjte, nakrájejte na kousky a přidejte do nádoby.

K nakrájeným limetkám a mátě přisypte hnědý cukr . Vše promíchejte.

Pokud chcete použít ledovou tříšť, rozdrťte led paličkou v misce přikryté utěrkou, aby se kousky nerozlétly po kuchyni. Jinak ale můžete dát do sklenic rovnou ledové kostky.

Mátovou směs vlejte do vychlazených skleniček a zalijte 40 ml rumu. Doplňte ledem. Pokud nechcete mít nápoj příliš silný, dolijete sodovkou.

Ozdobte snítkou máty.